Nejstarší zprávy

Nejstarší zmínka o tvrzi na Malešově pochází z roku 1303. V druhé polovině 14.století se jejími majiteli stala bohatá měšťanská rodina z Kutné Hory – Ruthardovci. Ti se po svém povýšení do šlechtického stavu začali psát s přídomkem z Malešova. Rudhardovci vlastnili tvrz do roku 1411, kdy ji prodali stoupenci krále Václava Martinu Kladnému z Těchovic. Ten se jako její majitel připomíná do roku 1417, ale jisté je, že její následující majitel byl odpůrcem husitství, jelikož v roce 1421 byla tvrz obléhána husitským vojskem a 19. listopadu se vzdala. 7. června 1424 se nedaleko Malešova odehrála také jedna ze slavných Žižkových bitev proti Pražanům.

Po husitských válkách

Po husitských válkách držel Malešov táborský hejtman Ondřej Keřský z Římovic a po něm prešla tvrz a její zboží do majetku příslušníků rodu Mokrovouských z Hustiřan . Prvním z nich byl Beneš (později řečený z Malešova ), který bojoval v bitvě u Lipan na straně panské jednoty. Poté co byl jeho přítel Jan Roháč z Dubé popraven (9.9.1437), vypověděl císaři Zikmundovi válku. Po smrti Zikmunda se přiklonil ke straně, která chtěla na český trůn dosadit polského Kazimíra. Od katolických pánu, kteří tvrz vlatnili na počátku válek se tak tvrz stala sídlem pána se zcela opačným vyznáním.

Do třicetileté války

Nejstarší vyobrazení tvrze

Po Beneši získávají tvrz jeho synové Bavor a Jiřík, byl členem Jednoty zelenohorské a potom patřil k nejhorlivějším přívržencům krále Matyáše Korvína. Když byl roku 1472 byl nejvyšší purkrabí Jan Jenec z Janovic a na Petršpurce pověřen králem aby zbavil některé hrady a tvrze uherských posádek, oblehl i Malešov . Jiřík se vzdal a zboží mu bylo ponecháno. Od té doby věrně sloužil králi Vladislavu Jagelonskému. Naposledy je připomínán roku 1502. Pak prodal Malešov Jiříkovi Hášovi z Újezda. Ten jej roku 1535 odevzdal své dceři Mandaleně, které bylo panství po roce 1541 zapsáno do Desek zemských. Po smrti manžela postoupila Mandalena Malešov strýci Janovi Staršímu Salavovi z Lípy. Ona sama však na tvrzi dál bydlela a od svého nástupce si vymínila 1800 kop gr. na věno a roční plat (60 kop gr., 25 sudů bílého piva, 25 sudů piva řídkého, víno a jídlo). Po smrti Jana St. Salavy z Lípy prodali jeho synové Malešov Jiříkovi Voděradskému z Hrušova, na Suchdole a Dobřeni. V této době je na Malešově zmiňován pivovar, obora, chmelnice a sady. Jiříkovi bylo však panství brzy odebráno, neboť byl roku 1580 odsouzen za lichvářství. Byl popraven a jeho hrdlo, čest a statek propadl. Malešovské zboží si ponechal císař. Od té doby drželi Malešov císařští správci.

Posledním správcem Malešova byl Hahibal z Valdštejna (mincmistr Hor kutných), kterému byl však jeho úřad i tvrz odebrány, protože svou práci nevykonával tak jak měl. Roku 1620 byl Malešov postoupen bratřím Malovcům, ale po bitvě na Bílé hoře přešel opět pod císařskou správu. V této době se připomíná že zde je “většina staveb zpustlých”. Císař zboží malešovské Zastavil Elišce Žerotínské z Valdštejna. Později ho chtěl darovat Jezuitům, aby si zde udělali kolej, ale nakonec byl na opětovnou žádost prodán definitivně Elišce.

17. – 19. století

Roku 1645 dostal Malešov Jindřich Volf Berka z Dubé po němž ho zdědili jeho synové, kteří však statky pro velkou zadluženost musili roku 1666 prodat Janovi ze Šporku (říšskému hraběti, císařskému generálu). Hrabě Špork po smrti (1679) rozdělil svůj majetek mezi své syny. Malešov dostal Antonín. Ten ho roku 1699 prodal říšskému hraběti Antonínovi z Hailleveilu na Pyšelích, Křivsoudově, Jeníkově a Čachticích. Po něm až do 19. století vlastnil Malešov šlechtický rod z Osteina.

20. století

Areál tvrze chátral a jen vlastní budova byla udržována v celkem uspokojivém stavu, jelikož sloužila jako sýpka až do roku 1980. V roce 1985 převzal objekt MNV Malešov. Jeho plány na kulturní využití tvze pro obec však ztroskotaly a tvrz si na svou rekosntrukci musela počkat až do roku 2003, na který je naplánována jejím novým majitelem.